Buxus vs. zavíječ

Buxus neboli zimostráz byl u nás dlouho oblíbený keř. Dá se dobře tvarovat a je stálezelený. Je k vidění v podobě menších okrasných keříků na předzahrádkách, jinde tvoří zelené odclonění od sousedů či zvědavých lidí z ulice. Taky se často používal v zámeckých zahradách francouzkého stylu, protože se velmi dobře tvaruje.

Po roce 2011 se hojně rozšířil invazivní škůdce zavíječ zimostrázový. Zelená housenka, která promění během pár týdnů vzrostlý buxus v světle hnědý seschlý keř.

Jak ho poznat?

Drobné pavučinky spolu s malinkými kuličkami, beze zbytku okousané listy a hlavně malé, světle zelené housenky. Pokud buxus podrobně neprohlížíte, většinou si napadení všimnete, až začnou měnit barvu první větvičky. V tu chvíli je už ale docela pozdě a než stihnete něco udělat, keř může být skoro sežraný.

Co s tím?

Vyzkoušen máme selektivní biologický insekticid Lepinox. Postřik vždy zafungoval a zdálo se, že housenky byly zahubeny, problém vyřešen. Nicméně vždy přišla další generace. Závod s časem, zklikvidovat housenky dřív, než ony zlikvidují buxus, začal.

Nutno dodat, že i když se zdá, že celý buxus sežraly a vypadá jak suché pometlo, většinou se za čas vzpamatuje. Po dlohou dobu ale vypadá dost nevzhledně a pokud je poškození opravdu velké, může se stát, že ke vzpamatování už ani nedojte.

Kromě postříků se doporučuje ještě odstranění housenek proudem vody či sběr jednotlivých housenek (šetrné k přírodě, ale v případě větších buxusů jen málo efektivní). Existuje také lapač motýlů, se kterým konkrétní zkušenost nemám.

V našem okolí jsou buxusy napadány každý rok a to několikrát. Po zkušenostech svých, z okolí a z dostupných informací o jeho rozšíření mě udivuje, že se stále poměrně hojně nabízí v zahradnictvých. Myslím, že to je aktuálně boj, který se nedá vyhrát.

Buxus vs. zavíječ je příkladem, proč nákup rostlin vždy dopředu promýšlet a dopředu si zjistit vše o rostlině. O tom, jaké má u nás buxus trable se totiž v zahradnictví ani v zahradnických eshopech nedočtete.

Osobně bych si nekoupila keř, u kterého budu několikrát do roka řešit chemický postřik proti škůdci a kde hrozí, že odjedu na čtrnáct dní na dovolenou a po návrátu budu půl roku koukat na seschlé pometlo.

Určitě v Česku ještě jsou oblasti, kde škůdce není rozšířený. Otázka ale není jestli, ale kdy se zavíječ do oblasti dostane.

Náš buxus je asi dva a půl metru vysoký a na délku podobně. Roste na zahradě přibližně 15 let a byl vysazen jak zelená clona pro vytvoření soukromí. V podstatě jsme jej zdědili. Osobně bych jej nevolila. Jenže v tuto chvílí nám vytváří soukromí, kterého se člověk jen tak vzdát nechce. Původně pro mě z tohoto důvodu bylo jeho odstranění nemyslitelné. Jenže zavíječ už dávno nemá dvě generace za rok. Letos jich měl čtyři, díky teplému podzimu si housenky vesele ožíraly keř ještě v říjnu.

V tuto chvíli se tedy zabývám myšlenkou, jak komplikované bude ho dostat pryč. Nařezat ho a vykopat nebude jen tak. A pak je tu otázka, co místo něj. Zatím otázku jeho likvidaci odkládám, protože mám na zahradě v procesu jiné projekty, ale do budoucna bych místo něj ráda zasadila něco na škůdce méně náchylného.